Po ochutnávce vína předešlý den se nám moc vstávat nechtělo, takže jsme hostel Ica adventures II opustili až v 11 hodin. Šli jsme rovnou na autobus do města Nasca. Cestou jsme si ještě vybrali v bankomatu MultiRed, kde nejsou poplatky, ale lze vybírat jen 400 solů za den.
Autobus jsme našli snadno a těšili jsme se, že si v něm ještě trochu dáchneme. Cesta vedla pouští Otacama, ale už se objevují i hory, takže se bylo na co dívat. Veču z toho až bolel krk, zatímco Ota se spíš snažil zaspat slabost.
Po dvou a půl hodinách jsme dorazili na Nascy a šli se ubytovat. Bylo to kousek od autobusáku, ale místo poměrně zajímavé. Přes ulici měli párty Jehovisti a na adrese našeho ubytka to vypadalo spíš jako u mistrů zastavárny. Cedule byla tradičně téměr neviditelná, ale podle adresy to muselo být ono. Takže jsme zazvonili a po chvilce vyšel hodně korpulentní Peruánec a ubytoval nás za příjemných 55 solů, v Limě jsme za jednu porci jídla a colu dali více.
Pokoj by skromný, koupelna nic moc, navíc chyběl kus zdi mezi koupelnou a ložnicí, což není moc praktické. Otu to trochu vykolejilo, takže jsme pak ještě měnili ubytování v následující destinaci Arequipě. Tam jsme totiž měli zamluvené něco v podobné cenové relaci, navíc poměrně daleko od centra a Ota to na tři noci nechtěl podstupovat. Jedna noc v Nasce se samozřejmě zvládnout dá.
Ihned po ubytování jsme vyrazili na Acueductos de Cantalloc, což je soustava akvaduktů vybodovaných kulturou Nasca a nacházejících se asi čtyři kilometry od centra města. Cesta tam vedla poměrně zbídačenou čtvrtí plnou psů a minikrámů, které sice vypadali, že jsou zavřené, ale přes mříže jsme si nakonec pití zakoupili.
Když jsme konečně došli k akvaduktům neboli puquios, zaplatili jsme vstup 10 solů za osobu a šli se na tuhle tajemnou pamětihodnost podívat z blízka.
Na první pohled nás zaujalo, že zásobárny vody, které měly tvar spirálovité díry v zemi, byly stále funkční. Přesvědčit jsme se o tom mohli na vlastní oči díky tomu, že poblíž rostli hruškovce přelahodné (neboli avokáda). Oblast Nasca leží v poušti Atacama, lidé zde proto s vodou zápasili odpradávna. Voda je ukrrytá hluboko pod povrchem. Dočetli jsme se, že lidé kultury Nasca žili v oblasti 2000 př. n. l. až 800 n. l, právě v tomto rozmezí dobře promyšlený systém podzemních tunelů vznikl. Nejspíše šlo o stejnou společnost, která vytvořila proslulé obrazce. Cekově bylo vybudováno přes 40 akvaduktů, které obyvatelstvo využívalo po celý rok.
Po prohlídce jsme se vrátili zpět do města a šli se podívat na hlavní náměstí Plaza de Armas, které vypadalo pěkně. Chvíli jsme nabrali dech na lavičce a šli jsme se povečeřet do podniku Los Angeles, kde jsme si opět dali Lomo Saltado a colu na spravení zažívání.
Všude samé obrazce
V ubytování u mistra zastavárny se nám moc dobře nespalo, protože měl moc měkké postele a žádnou klimatizaci. Přesto jsme s odchodem čekali až do jedenácté hodiny, kdy bycl check out. Čekal nás totiž sakra dlouhý den. Z ubytka jsme se vydali do Infocentra, kde jsme chtěli zjistit, odkud jede collectivos na Mirador De Las Líneas De Nazca (vyhlídka pro chudé, tedy pro nás). Do íčka za námi vzápětí přišel i další turista, se kterým jsme se seznámili a zjistili, že je Čech. Společně jsme se vydali hledat collectivo. Nakonec jsme dorazili na nádraží PeruBus, kde nám paní řekla, že bus tím směrem pojede za 6 soles na osobu za 15 minut. Nakonec než jsme pořádně vyrazili to bylo minut 45, no co, měli jsme spoustu času. Bus nám po cca 25 minutách jízdy přizastavil u vyhlídky a my po zaplacení 6 soles na osobu jsme se mohli vydat nahoru. Verča měla drobet obavu, zda tam vyleze, protože nemá ráda výšky, ale dala to. Naštěstí před dvěma lety Peruánci postavili novou věž, která je bytelnější než ta předešlá a která byla i o něco nižší. Vyšlapali jsme se přesně 98 schodů a uviděli tři obrazce, ještěrku, skákající žábu aka ruce a strom. Překvapilo nás, jak jsou obrazce krásně zřetelně vidět. Fakt to bylo moc hezký. Užili jsme se krásné výhledy nejen na obrazce, alei na celou krajinu a po čtvrt hodince jsme z věže slezli dolů.
Na planině Nasca se nachází více než 300 obrazců tvořených liniemi vzniklými odstraněním tmavšího vulkanického povrchu. Proč obrazce a linie vznikly není dosud jasné. Záhadou je zejména to, že obrazce nemohli lidé ze z povrchu zemskéhé vidět, proto se na ně přišlo až ve 20. letech 20. století při leteckém průzkumu. Existuje i teorie, že obrazce vznikly jako gigantický astronomický kalendář, nebo že jde o zbytky zavlažovacího systému. My se přikláníme k teorii, že obrazce vytvořili emzáci (mimozemšťané). Nejznámější jsou obrazce opice, kolibříka, astronauta nebo pavouka. Pro zajímavost: z obrazce pavouka dokázali vědci určit přesně o který druh se jedná. Daný druh žije v amazonském pralese.
Nedaleko od věže jsme zahlédli další vyhlídku a rozhodli se, že tam společně zajdem. Dvoukilometrová vycházka vedla podél silnice, kde jezdili poměrně rychle kamiony a auta. Řidiči na nás často troubili a zdravili nás, asi tam nikdo moc pěšky nechodí, ani se nedivíme 🙂
Po příchodu k vyhlídce Gato de Nasca na nás hned vykoukla kočka vyrytá do sklaní stěny. Takže jsme viděli už čtvrtej geoglyf, skoro jak z letadla 😀 Vyšli na vyhlídku na kopci, odkud byl nejen parádní výhled do krajiny, ale viděli jsme i spoustu liniíí, které jsou další záhadou této oblasti.
Poté jsme se chtěli vydat už zpátky do města, ale museli jsme si počkat, až pojede nějaký autobus kolem a stopnout si ho. Půl hodinku jezdili kolem jen kamiony a osobáky. Až nakonec jsme viděli v dálce collectivo, na které náš nový kámoš mávnul a my se dostali za 5 soles na jednoho do města. Tam jsme se rozloučili a šli si vyhlédnout něco k snědku. Zakempili jsme v La Kasa Rustika, kde jsme si dali dietnější Arroz Chaufa a colu, protože zažívání stále dostávalo zabrat. Bohužel za chvíli zavírali, takže jsme nemohli posedět, tak jsme chvíli zevlili na lavičce na náměstí a pak šli do dalšího podniku, kde mohli mít čistý záchody. Usadili jsme se v Dulces Momentos Coffee House a čekali, až se zpozdí, abychom se vydali na autobusové nádraží společnosti Civa. Noční spoj nám odjížděl ve 21:00.
