Třetí den v San Cristobalu jsme měli na programu výlet. Nasnídali jsme se v hotelu a řidič s dodávkou nás vyzvednul v osm hodin ráno. Výlet na vodopád El Chiflon byl spojen s návštěvou lagun Montebello. Nejdříve jsme jeli k vodopádům. Po cca dvou hodinách jsme dojeli k největšímu vodopádu, který jsme kdy viděli a větší nejspíš už ani neuvidíme Čekal nás 120 metrů vysoký vodopád El Chiflon. Je to velká paráda. Na vodopády se můžete podívat z několika vyhlídek a určitě stojí za návštěvu. Jedná se o kaskádu pěti vodopádů, z nichž nejvyšší je právě El Chiflon. Stánky se suvenýry byly jen na začátku a bylo tu i hrozně málo turistů oproti Aqua Azul. Po dvou hodinách jsme se vrátili k dodávce a pokračovali k jezerům.
Než jsme k dojeli k prvnímu, což trvalo asi hodinu a půl, začalo pršet a bejt docela zima. Na jezeře se dá vypůjčit na půl hodiny za 100 pesos na osobu takový loďkovor, ale protože poprchávalo a bylo zima, tak se nám to nechtělo absolvovat.
Měli jsme strávit u tohoto jezera 40 minut. My jsme si ho prohlédli, vyfotili a šli se najíst do takové chýše, kde jsme jen rozuměli, že nám nabízejí pollo (kuře), tak jsme si ho dali. Místní žena ho usmažila v chýši na pánvičce před námi. Byl to docela dobrej plátek kuřete s rejží, fazolema a tortillama. Překvapila nás ale cena, která činila i s jednou kolčou 270 pesos. Jakože drahý! Ale to nejhorší teprve přišlo. Nějaký Mexičanky, který s námi jeli tour, dělaly potíže. Nejdřív si daly obídek a až pak šly na loďkovor, takže my jsme tam na ně čekali a místo 40 minut z toho nakonec byla hodina a půl. Byla fakt zima, takže nic moc. Na druhý jezero jsme jeli ke guatemalským hranicím. Zajímavostí je, že hranice prochází jezerem, kde jsou ve vodě vytyčené bojkami. Takže jsme se prošli okolo jezera, zašli na skok do Guatemaly a jeli zpět. Jakože bez těch jezer bychom se obešli, ale nenašli jsme jinou tour, která by jela jen na El Chiflon, takže jsme strávili na cestě celkem 11 hodin. Bylo to fakt dlouhý a měli jsme toho dost. Navíc druhý den nás čekala další tour. Máme to nějak moc nabitý a ubývají síly, zvlášť někomu, že jo Oto.
Cañon del Sumidero zeshora, zezdola
Druhá tour v San Cristobalu de las Casas za poznáním kaňonu Sumidero začínala v 9:00. Volali nám už v 8:45, že budou u nás dřív, nabírali nás jako první. Opět s námi jelo hodně Mexikánců, teda spíš většina. Než nás stejný řidič jako včera všechny posbíral po hotelech, byla hodina v čoudu a my pak konečně mohli vyrazit k prvnímu miradores (výhledu) na kaňon Sumidero. Do Národního parku Cañon del Sumidero je vstupné cca 80 pesos, ale my jsme ho měli v ceně tour. Skalní útvary se táhnou okolo řeky Grijalva a dosahují výšky až 1200 metrů. Jeli jsme na dvě miradores a byla to taková vejška, že se někomu skoro podlamovala kolena
Kaňon se táhne od městečka Chiapa de Corzo až k přehradní nádrži Manuel Moreno Tores, kde jsme začínali naši dvouhodinovou projížďku lodí. Byla to neuvěřitelná podívaná.
Zajímavostí je v kaňonu vícero, ať už je to tzv. vodopád Vánoční stromeček, krokodýli, které jsme na vyhlídce potkali, nebo odpad, který se ale aspoň snaží z řeky uklízet.
Nejskvělejší jsou ale výhledy z řeky na skály, které nás ohromily! Po dvou hodinách na lodi, která zahrnovala i výklad, ovšem ve španělštině, jsme se doplavili do městečka Chiapa de Corzo.
Tam jsme si v rychlosti prohlédli pamětihodnosti, dali si kafíčko a jeli zpět do San Cristobalu. Výlet trval asi osm hodin a kaňon byl fakt moc pěknej. Takovou přírodu u nás prostě nemáme.
V Mexiku je překvapivě hrozně podniků, kde dělají pizzy. A protože jsme nevěděli, kam večer zapadnout, nakonec jsme skončili v podniku Pachamama, kde mají dělat dobrý pizzy, tak jsme jí zkusili. Byla docela v pohodě za 100 pesos. K tomu jsme si zkrátka museli dát nějaký to pivko a mezcal. Mezcal je pitivo podobný tequille, akorát je drsnější. Nám to teda moc nechutná, ale když už tu jsme, tak si to občas taky dáme Další den nás čekal dlouhý přejezd do Mazunte.
